Úzkostné stavy, ataky nejsou už tabu!

Moje první zkušenost s antidepresivy byla krátce po dvacátém roku života. Ležela jsem v nemocnici s bolestmi zad a dostávala infúze na bolest. Bohužel, ale větší dávku, než jsem měla. V kombinaci s analgetiky v tabletkách jsem dostala svoji první ataku.

Tep by lehce přes 130, slyšela jsem dost hlučný tlukot srdce v krku, nedalo se to nevnímat. Můj hrudník se svíral a já měla pocit, že nemůžu dýchat. Řekla jsem teď nebo nikdy. Během několika vteřin jsem byla smířená s tím, že umřu. Ale já neumřela, Ekg bylo krom zrychlení srdce v pořádku, CT plic bez prokázané embolie. odcházela jsem z nemocnice se strachem, že to může nastat znovu a možná už to bude mít jiné konec. Doma jsem nedokázala jíst nic jen zeleninu a polévky. Ze všeho mi bylo na pohled těžko. Moje váha byla jen 43 kg. Gynekolog mě poslal s domněním, že trpím anorexií na kolečko po doktorech. Psycholog mluvil, poslouchal, ale nepomohl. Vše bylo v normě Ale já stále trpěla nechutenstvím. Občasným bušením srdce.

Zkončila jsem opět hospitalizovaná s bolestí zad, tentokrát na neurologii. Byla jsem napohled přecitlivělá, bolavá. Paní primářka ihned předepsala s mým svolením lehká antidepresiva. Pamatuji si, že mi říkala, že pokud zklidním sebe, pomůžu si tak při léčbě bolesti. Po týdnu jsem cítila úlevu a chuť k jídlu.

Po třech měsících doma jsem měla léky začít vysazovat. A moje obtíže s pocity úzkosti, zrychleného tepu se opět probudily. Jednoho dne jsem dokonce sdělila své matce, že mi je tak vnitřně zvláště, že bych raději vyskočila z okna. Díky ni, jsem si šla pro druhé antidepresiva.

Po měsíci bylo zase fajn. Obtíže postupně vymizely. Styděla jsem se někomu říct, že užívám léky na deprese. Co by si o mě mysleli? Teď už vím, jak jsem byla hloupá, během několika následujících let jsem zjistila, že je užívá, nebo užívala polovina lidí kolem mě.

Možná, že kdybychom se někdy nebáli svěřit se svým blízkým ulevilo by se nám. protože je to lidské. A v dnešní chaotické době úplně normální.

Momentálně užívám svá čtvrtá antidepresiva, složila jsem se z doby covidové. Ale nejsem sama, je nás více. Důležité je, že s tím bojujeme.