Harry Potter a ti další

Pamatujete si na své věty v těhotenství, které začínaly slovy „nikdy“? Nikdy s námi nebude spát v posteli, nikdy mi neudělá scénu v obchodě… A také ta předsevzetí o tom, jak první čokoládu dostane ideálně až v 18 letech, jak se nebude dívat na televizi minimálně do 3 let atd. Já těchto „nikdy“ a různých předsevzetí měla neskutečně mnoho. Jedno jsem donedávna však držela – děti se budou dívat jen pořady určené pro jejich věk.

Zprávy jsem neviděla už několik let a večerní filmy vždy vidím až od půlky. Protože dokud jsou vzhůru děti, tak se to pouštět nebude. Naše děti mají ale i tatínka, který mé ideální představy o jejich výchově rád narušuje,
a tak jsem jednou přišla po uspání našeho tříletého a šestiletá dcera koukala na Harryho Pottera. Můj výlev naštvanosti byl již málo platný, Harryho dokoukala. Byla nadšená a druhý den chtěla, abychom jí ho pustili znovu.

A tak začala Harrymánie

a začaly se posouvat hranice. Přišel druhý díl, pak třetí. A v současné době u nás probíhají diskuze o 4. díle. Abych si ulevila mému černému svědomí, že jsem tak lehce opustila svá předsevzetí, dala jsem podmínky. Další díl se pustí vždy až poté, co přečteme knihu. Mému svědomí bylo dobře do doby, než jsem si uvědomila, co to znamená – přečíst nahlas celou tu tlustou knihu a pak další a další. Mám za sebou 3 přečtené díly, začínáme díl 4. Dohromady jsem četla už dobrých 30 hodin a čeká mě dalších minimálně 10 hodin čtení 4. dílu, přičemž má dcera každý večer prosí, ať čtu rychleji.

Začala jsem se ptát v okolí, jak jsou na tom s Harry Potterem a celkově filmy, které ještě tak malé dítě úplně není schopné pochopit. A k mému překvapení jsem zjistila, že jsme jedni z mála, kdo nedovolili dětem všech 8 dílů. Ale zároveň jsem se od některých dozvěděla, že televizi vůbec nemají nebo se koukají jen na české pohádky, protože takové filmy, jako Harry Potter dětem berou dětství. A byla jsem tam, kde jsem byla. V očích jedněch jsem byla úzkostlivá matka, že dětem upírám oblíbený film a v očích druhých jsem byla ta, která je obírá o dětské zážitky pouštěním filmů pro mnohem starší děti. Ve výsledku jsem tedy dospěla k jasnému závěru, že vlastně existuje jediné správné řešení. Každá rodina je jiná a každé dítě je jiné.

Pokud tedy máte občas obavu, zda pořad není na dítě už moc, je nejlepší cesta k rozhodnutí přes dítě. Zeptejte se ho, zda vůbec rozumí tomu, co se ve filmu děje. Využijte tuto příležitost k tomu, abyste vysvětlili dítěti pojmy jako herci, filmové triky, film versus realita. Budete nejspíše hodně překvapení, co všechno považují děti za skutečné. Pak také sledujte děti a jejich projevy. Chodí v noci normálně spát a nebudí ho zlé sny? Tak je vše v pořádku. Možná se ale v noci po shlédnutí filmu bojí, hledá důvody, proč nejít spát, v noci se budí s pláčem. Tak v tom případě je to pro Vás jasné znamení „stop“, tohle je na mé dítě ještě moc.